Z HISTORIE MANDAL

Označení mandala je obvykle spojováno s buddhismem. Sanskrtské slovo mandala znamená kruh. S mandalou jako půdorysem chrámů se setkáváme již v předbuddhistické, brahmanistické Indii. Z pozdější doby jsou zachovány chrámové hory v jižní Indii a Kambodži ( Anghkor Vat) a Indonésii (Borobudur), postavené jako obraz vesmíru, ve kterých věřící putovali, než se dostali ke svatostánku umístěnému ve středu chrámového komplexu.

Klasická buddhistická mandala sestává ze soustředných kruhů a čtverců a dalších symbolů a představuje jednak obraz světa, jednak lidské nitro a ideál lidské existence a současně cestu, jak dosáhnout životní harmonie.

Mandala jako návod k nalezení cesty do vlastního nitra, zpět do počátku vědomí reality má v západní kultuře protějšek v labyrintu: Theseus se dostává do Labyrintu postaveného pro příšeru Minotaura, aby ho zde vyhledal a zabil. Chápeme-li Minotaura jako personifikaci temných sil v člověku, lze celý mýtus chápat jako hledání Ideálu. S tím souvisí i další báje o putování, např. Odyssea, ve středověku pak cyklus bájí o hledání svatého Grálu.

Motiv krétského labyrintu byl přímo převzat křesťanstvím - v řadě gotických katedrál nalezneme v dlažbě půdorys kruhového labyrintu, jednak jako aluzi na Daidala, tvůrce labyrintu a tím praotce stavitelů, jednak jako symbolické vyjádření cesty člověka k bohu -věřící po kolenou sledovali zákruty bludiště až do jeho středu.

Mandala jako symbol souvztažnosti makrosvěta a mikrosvěta se v západní kultuře objevuje ve středověku ve schématech alchymistů a zvláště astrologů: Jedni v globálním pojetí přírodních procesů a jejich symbolické personifikaci, druzí při vytváření analogií hvězdného makrosvěta a mikrosvěta lidských osudů.

Zatímco v Tibetu, Mongolsku, Číně a Japonsku sloužilo k meditacím stále nových generací buddhistů několik základních typů mandal, objevil C.G. Jung osobní mandalu jako obraz nitra určitého konkrétního člověka. Podle Junga je osobní mandala symbolem archetypu Já, který vytváří charakter a orientaci lidského jedince. Prostřednictvím mandal se archetypová energie nevědomí organizuje ve formě, kterou může naše vědomí zpracovat....

Literatura:
P. Gold - Posvátná tajemství Navahů a Tibeťanů - Kruh moudrosti
M. Brauen - Mandala (Posvátný kruh tibetského buddhismu)
R. Wilhelm, C.G. Jung - Tajemství zlatého květu
C.G. Jung - Mandaly
S.F. Fincher - Vytváření mandaly
R. Dahlke - Mandaly světa


obrazy | kresby | fotografie | realizace | výstavy | o autorce | linky | domů